Domy č. p. 24 a 25 na Masarykově náměstí

Obytný dům s obchodem, Masarykovo nám. č. p. 24,
k. ú. Moravská Ostrava

U středověkých měst, jakým Moravská Ostrava byla, můžeme s určitostí předpokládat, že jejich centrální prostranství, jakožto východisko urbanizačního plánu, bylo zastavěno již v nejstarších dobách existence města. První písemné zprávy o měšťanském domě na náměstí č.p. 24 (původní č.p. 37) však pocházejí až z první poloviny 17. století.

Dům v té době patřil Václavu Anturinovi, kameníku italského původu, který v Moravské Ostravě založil rodovou tradici sahající až do 20. století. Vdova po Václavu Anturinovi prodala dům Antonínu Sedláčkovi, zámožnému řezníkovi a majiteli šenkovního domu a masného krámu. Později drželi dům ve dvou generacích jistí Kalusové a v roce 1779 jej získal v licitaci Václav Mžik, kovář a současně majitel jiných nemovitostí ve městě.

Mžikové vlastnili dům až do poloviny 19. století a z tohoto období také pocházejí první zprávy o tom, jak dům vlastně vypadal. Jednalo se o jednoduchou obytnou přízemní budovu s vyvýšeným štítem imitujícím poschodí. V roce 1837 zažádal Josef Mžik o povolení k výstavbě podloubí, ale již o šest let později zase žádal, aby mohl podloubí zastavět a zřídit v něm obchod. Od roku 1847 byl v domě také výčep.

V roce 1854 byla provedena adaptace domu pro potřeby zamýšlené pekárny. To už byl vlastníkem domu Franz Hilscher, který také v roce 1856 přistavěl obytné patro. V 80. letech minulého století byl dům rozšířen o přízemní přístavbu, kterou nechal provést nový majitel Rudolf Štalmach. Ten ve svém domě obnovil provozování obchodní činnosti. V roce 1899 byl dům opatřen zvláštním vstupním portálem. Štalmachův syn Josef plánoval kolem roku 1911 na místě staré jednoposchoďové budovy vystavět nový čtyřpatrový dům. Tento smělý projekt však nebyl nikdy realizován.

Rozsáhlejších změn se dům na náměstí dočkal až v éře první republiky. V roce 1922 byl částečně zbourán stávající přízemní obchod v zadním traktu a na jeho místě byla postavena nová jednoposchoďová přístavba s prodejními místnostmi, jejichž nájemcem se stal obchodník kožešinami František Dostál, a kancelářemi pro Čsl. koncesovanou reklamní a plakátovací kancelář J. Janoše. Stavební práce provedla firma Dvořák & Kučera ze Slezské Ostravy. V následujícím roce byl adaptován portál pro obchod R. Boháče v čelní frontě domu.

V roce 1929 koupila dům od rodiny Štalmachů firma T. a A. Baťa, která společně se sousedním domem č.p. 25 chtěla využít tohoto prostoru k výstavbě moderního obchodního domu. V následujícím roce byly zahájeny demoliční práce a již o rok později vyrostla na ostravském náměstí funkcionalistická budova, která zde stojí doposud.

 

Obchod firmy T. a A. Baťa, Masarykovo nám. č. p. 25,
k. ú. Moravská Ostrava

Historie domu č.p. 25, který stál na centrálním náměstí v Moravské Ostravě, sahá až hluboko do středověku. Původně se v těchto místech nacházel starý měšťanský dům (dříve č.p. 38), který do roku 1649 vlastnil někdejší příborský farář Václav Kosmianus. V průběhu dalších dvou století se v tomto domě vystřídalo celkem devět různých majitelů, až v roce 1841 koupil dům od Pauliny Haukeové, manželky městského syndika Kašpara Haukeho, Dominik Lamich.

O šest let později jej zdědila Lamichova dcera Marie, provdaná za ostravského špeditéra a pozdějšího starostu města Aloise Anderku. Z doby, kdy se dům stal vlastnictvím manželů Anderkových, pocházejí také první písemné zprávy o architektonickém vývoji stavby. Tehdy už byl dům veden pod č. 25 a původní přízemní stavba byla v letech 1855-56 zvýšena o jedno patro.

V roce 1882 koupil dům Augustin Kittl, obchodník textilem, který provedl další rozsáhlé stavební úpravy. V roce 1896 přestavěl přízemní prádelnu v zadní části parcely na jednopatrový obytný dům, čímž vznikla nová budova (č.p. 25a) přístupná z dnešní Zeyerovy (tehdy Pittlerovy) ulice. V další fázi pak došlo v roce 1898 k demolici starého jednopodlažního domu v severovýchodní frontě náměstí a výstavbě nové dvoupatrové budovy s honosným štítem.

Vzhledem ke zhoršeným hygienickým podmínkám v domě se již v roce 1916 objevil první návrh na jeho demolici. Válečná krize odsunula řešení tohoto problému na pozdější léta. V roce 1918 koupila dům od tehdejšího majitele Julia Kittla zlínská firma Tomáše a Antonína Baťových. Objekt, v němž měla být umístěna firemní prodejna, ale nebyl plně vyhovující. Pro firmu bylo výhodnější dům zbourat a postavit nový obchod. Moravská Ostrava se však v té době potýkala s bytovou krizí, a tak nejen že nebyla povolena demolice domu, ale navíc nový majitel byl zavázán k zachování původního bytového fondu. V napjaté atmosféře přišla firma s kompromisním řešením. Připravila plán rekonstrukce, podle něhož mělo být přízemí domu využito pro obchodní účely (sklady a prodejna), v patře se pak počítalo s renovací bytů pro zaměstnance firmy.

Rekonstrukci domu provedl v letech 1920-21 ostravský stavitel Fr. Grossmann. Součástí projektu bylo také propojení domu na náměstí s jednopatrovým domem v Pittlerově ulici pomocí světlíku. V letech 1926-28 pak proběhlo ještě několik drobných stavebních úprav: oprava portálu a galerie (stavitelé Dvořák a Kučera), oprava fasády na štítě a nadstavbě (stavitel Krejsa) ad.

Ekonomický rozvoj firmy Baťa si brzy vynutil zřízení rozsáhlejšího obchodního komplexu. Za tím účelem firma nejprve přikoupila sousední dům č. 24 a v roce 1930 úspěšně zažádala o povolení k demolici obou objektů. Již v příštím roce vyrostl na náměstí nový „Obchodní dům Baťa“ (tvůrci Fr. Štalmach a J. Svoboda), který jako jedna z prvních staveb začal zásadním způsobem měnit tvář ústředního prostranství města.