Parerga na mapách M. Seuttera
Přemocné císařství čínské rozdělené do svých provincií podle nejnovějšího nákresu; péčí a nákladem Matthiase Seuttera, kartografa Svatého Císařského a Královského Katolického Veličenstva v Augsburgu.
Vydáno asi kol. roku 1750, barevný originál mapy o rozměrech cca 59 x 50 cm. AMO, Sbírka map a plánů, inv. č. 16.
Parergon je umístěno v pravém dolním rohu mapy čínského císařství. Žena sedící zcela vlevo, obklopena symboly bohatství, je zřejmě personifikací Asie (méně pravděpodobně Evropy, čemuž by však naopak napovídala koruna a žezlo symbolizující Evropu coby vládkyni světa).
Na vysokém kamenném soklu s názvem mapy spočívá bohyně Minerva, patronka umění a věd, v přilbici a s kopím, svitky a svazky knih kolem ní symbolizují moudrost, koule o niž se opírá bývá vykládána jako atribut pravdy nebo spravedlnosti.
Za ní, s knihami v rukou, stojí dva učenci a zcela vpravo dole vidíme dvě božstva – boha moří Neptuna s trojzubcem a posla bohů a boha obchodu Merkura v okřídlené přilbici a s caduceem (holí obtočenou dvěma hady) v ruce.
Nejnovější a nejpřehlednější vymezení nejslavnějšího království perského i s jeho provinciemi; péčí a nákladem Matthiase Seuttera, kartografa Svatého Císařského a Královského Katolického Veličenstva v Augsburgu.
Vydáno asi kolem roku 1750, barevný originál mapy o rozměrech cca 59 x 50 cm. AMO, Sbírka map a plánů, inv. č. 18.
Pravý horní roh mapy Perské říše; název mapy je umístěn mezi dva velké rohy hojnosti, přetékající ovocnými plody.
Postava vpravo představuje učence, astronoma držícího v pravé ruce dalekohled a v levé list popsaný symboly jednotlivých nebeských těles. Obklopují ho předměty, mající vztah k sedmi svobodným uměním, zejména ke geometrii a astronomii – sluneční hodiny, kružidlo, knihu, glóbus, kompas, sextant, svitek popsaný astrologickými značkami a Jakubova hůl na měření úhlů.
Postava vlevo symbolizuje zřejmě bohatství země, čemuž by napovídaly šperky, truhla naplněná drahým kamením a svitky vzácných látek, možná perských koberců.
Okřídlená ženská postava troubící na rovnou trubku je patrně personifikací slávy.
Nové zobrazení starověkého Řecka, v němž jsou polohy míst popsány jak podle cestovních vzdáleností, tak podle astronomických pozorování, stejně jako zakřivení jeho pobřeží a další věci téhož druhu, upraveno podle přesných novějších výpočtů; péčí a nákladem Matthiase Seuttera, augsburgského kartografa Svatého Císařského Veličenstva.
Vydáno v 1. pol. 18. stol., barevný originál se skládá ze dvou listů o rozměrech 58 x 50 cm. AMO, Sbírka map a plánů, inv. č. 9.
Parergon je umístěno v levé dolní části spodního listu mapy antického Řecka. Umělec se zde pokusil ve zhuštěné formě zobrazit náměty charakterizující antické Řecko, nelze však říci, že by to učinil dnes již zcela srozumitelnou formou.
Dva učenci sedící pod kartuší s názvem mohli by být zpodobněním Platóna a Aristotela.
Sedící ženská postava nad kartuší, mající v levé ruce žezlo (caduceus) a v pravé palmovou ratolest je snad zosobněním míru, avšak význam desky se čtyřmi sloupy, o níž opírá svou ruku, je nejasný. Horní část budovy za jejími zády připomíná poněkud slavné mauzoleum v Halikarnassu, zbytek budovy je sestaven z navzájem nesouvisejících fragmentů.
Výjev vpravo dole zobrazuje zřejmě návrat Herkula se zkroceným krétským býkem (jedna z Herkulových prací pro krále Eurysthea), fakt, že muž má místo Herkulova kyje sekyru by však mohl naznačovat, že jde o pouhou obětní scénu před chrámem. Stejně tak kotvící loď může být prostým ozdobným doplňkem, ale také slavnou lodí Argonautů Argó.
Zcela jasná je naproti tomu rozkročená postava nad vjezdem do přístavu – jde o jeden ze sedmi divů světa, tzv. rhodský kolos, vlastně obrovská socha boha slunce Hélia.
Výjev z dostihů a zápasnická scéna rovněž nejsou jasně lokalizovatelné, snad se jedná o areál v Olympii.
Konečně socha na vysokém sloupu by mohla zobrazovat bohyni Pallas Athénu ve zbroji, zvíře (pes nebo s notnou dávkou fantazie laň) by však svědčilo spíše pro panenskou bohyni lovu Artemis.
Pouště egyptské, thébské, arabské, syrské atd., v nichž jsou přesně zaznačena místa obývaná svatými otci poustevníky, připravil Matthias Seutter.
Vydáno v Augsburgu v 1. pol. 18. století, barevný originál o rozměrech 57 x 50 cm. AMO, Sbírka map a plánů, inv. č. 14.
Na mapě egyptské pouště, kde mají být vyobrazena místa pobytu svatých otců poustevníků (anachoreta nebo eremita jsou jiná označení poustevníka, je parergová výzdoba umístěna v levém horním rohu. Autor či rytec, Gottfried Rogg (nápis vlevo dole – Gottfried Rogg del. čili delineavit, což znamená nakreslil) zde podle všeho zpodobnil scénu ze Zlaté legendy Jakuba de Voragine v níž svatý Antonín Veliký ve svých sto třinácti letech navštěvuje tehdy devadesátiletého svatého Pavla Poustevníka. Legenda mimo jiné líčí, že svatému Antonínovi ukázali cestu kentaur a satyr, které vidíme po stranách stromů, obtočených hady (kentaur drží luk a šíp, postava satyra je bohužel na originálu částečně poškozena skvrnou). Tito tvorové, stejně jako krokodýl a saň, na nichž oba světci v klidu odpočívají, jsou obvykle zobrazování jako pomahači zla, služebníci Satanovi nebo jako různé podoby, které na sebe ďábel při pobytu na zemi bere. Zde jsou však zcela zkroceni vírou a svatostí obou poustevníků a podrobují se jejich vůli.
Scéně přihlížejí na nebi dva amoreti, z nichž jeden drží kříž a druhý Písmo svaté, uprostřed mezi nimi se vznáší poustevnická chýše.
Oblast Kanaan neboli země zaslíbená, později zvaná Judea nebo Palestina, dnes nazývána Svatá země, která byla kdysi rozdělena mezi 12 kmenů, avšak v této době do 6 provincií, podle nejnovějších a nejpřesnějších popisů zhotovil augsburgský mědirytec Matthias Seutter.
Vydáno v 1. pol. 18. století, barevný originál o rozměrech 58 x 50 cm. AMO, Sbírka map a plánů, inv. č. 7.
Velkou část Středozemního moře zaplňuje na mapě Palestiny bohatá výzdoba, jejímž ústředním motivem je scéna, kde Ježíš, obklopen zástupem, uzdravuje posedlého. Vyhánění zlého ducha se v evangeliích vyskytuje několikrát (např. L. 4.31-37, L. 8.26-39, L. 9.37-43, Mk 9.14-29 aj.) Obrazu asi nejvíce odpovídá popis uzdravení posedlého chlapce; Ježíš je doprovázen velkým zástupem lidí a svými učedníky (vlevo), přítomen je i chlapcův otec, který prosí o pomoc a posilu ve víře (klečící muž s pravou rukou na prsou, levou ukazuje na posedlého). Proč zde umělec zobrazil i měch na rozdmýchávání ohně (leží vedle mužovy nohy) však není zcela jasné. Vidíme, jak ďábel, opouští tělo nešťastníka, zatímco zhůry žehná celému počínání Bůh Otec a Duch Svatý.
Úplně vpravo nahoře v pozadí pak je zachycen okamžik Kristova ukřižování na Golgotě; Ježíš je na kříži mezi dvěma zločinci, stojící žena se svatozáří je Panna Marie, u paty kříže klečí kajícná hříšnice Marie Magdalena. Voják s kopím, probodávající Kristův bok, je římský setník Longinus, později prohlášen za svatého.
V pravém dolním rohu téže mapy je stručný plánek třicetileté poutě Izraelitů z Egypta do zaslíbené země; sedící muž vpravo, jemuž z hlavy vycházejí dva kužele paprsků, je Mojžíš. V pravé ruce drží Desatero v levé hůl, což jsou jeho v umění obvykle užívané atributy.
Výjev v pozadí zpodobňuje starozákonní epizodu, kde Mojžíš, aby zachránil Izraelity, uštknuté jedovatými hady (trest za pochyby a malověrnost), zhotovil na radu Hospodinovu bronzovou podobu hada, připevněného na žerď tvaru tau (T). Každý uštknutý, kdo na hada pohlédl, byl zachráněn.
Dva muži nesoucí vinný hrozen zpodobňují jinou pasáž Starého zákona, kdy Mojžíš vyslal do kanaánské země napřed dva muže na průzkum; ti uřízli ratolest s vinným hroznem a přinesli ji zpět na sochoru. Vinný hrozen nesený na sochoru bývá zároveň předobrazem Krista na kříži (svatý Augustin přirovnal Krista k vinnému hroznu ze zaslíbené země).
