Kostel sv. Kateřiny

 

„Kostel si postavili staří Hrabovjané ze dřeva, ale postavili tak důkladně, že stojí posud jako vzácná památka umění stavitelského ze dřeva z klasických dob českých. Byl zajisté dobře udržován. Svědčí to o pořádku osadníků a o poměrně klidných dobách…“ Tato slova hrabovského kronikáře již bohužel neplatí. Z významného dokladu lidové architektury a jedné z nejstarších památek na Ostravsku zůstalo po požáru 2. dubna 2002 pouze ohořelé torzo presbytáře a sakristie. Zvon z roku 1660 se požárem roztavil a při pádu věže rozbil na kusy.

Přesný rok postavení kostela není znám. Podle legendy nebyl kostel vybudován přímo v Hrabové, ale přenesen z Metylovic. Nejstarším dokladem o existenci kostela byl nápis z roku 1564 umístěný vpravo od vstupu do kostelní lodi, který oznamoval, že v tomto roce ve středu postní zemřel Jura Choleva z rodu hrabovských fojtů. Fara se připomíná roku 1580, kdy držitel paskovského panství Ctibor Syrakovský z Pěrkova požádal olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského o katolického kněze pro Velkou Hrabovou. Ještě roku 1597 však ve vsi katolický kazatel nebyl a biskup vyzval Ctibora Syrakovského, aby na faře netrpěl kacířské kazatele. Katolický farář Vojtěch je připomínán až roku 1615. V roce 1633 byl na faru dosazen kněz Martin Fulkovius, za nějž bylo sídlo fary přeloženo do Paskova. Vlastní duchovní správa byla v Hrabové obnovena až roku 1780.

 

 

Kostel byl postaven z modřínového dřeva v gotickém stylu, střecha a vnější boční strany byly pokryty šindelem. Samotný kostel bez věže byl 18,5 m dlouhý a 8,4 m široký. Strop ve výšce 7 m byl plochý. Presbytář odděloval od hlavní lodi půleliptický triumfální oblouk přepažený ve výšce 3 m břevnem. Podle starých popisů kostela byl tento trám „nevkusný a rušil příznivý dojem vnitřního chrámu“. Do prostoru lodě zasahovala pavlač nesená třemi oblouky na dřevěných pilířích. Prostor pod čtyřbokou věží sloužil jako samostatná předsíň, spojená s lodí dřevěným portálem ve tvaru stlačeného oslího hřbetu. K evangelijní (severní) straně kostela přiléhala sakristie, která byla roku 1904 zvětšena a opatřena dveřmi vedoucími z kostela. Nízké přístavky na jižní straně kostela sloužily k uschovávání nářadí, dříve zde byly uloženy některé staré řezby a předměty již v kostele nepoužívané. V roce 1659 byl kostel opraven. Další opravy byly provedeny v letech 1898 a 1930, kdy bylo zavedeno elektrické osvětlení. V roce 1951 byla zhotovena nová šindelová střecha kostela i věže, která byla poškozena při osvobozování Hrabové. Elektrické vytápění bylo zavedeno roku 1972. V roce 1999 byl kostel celkově renovován, 2.4.2002 však byl téměř celý zničen požárem a musel být opět znovu vybudován.

K roku 1672 měl kostel pouze jeden oltář, tři mešní roucha a jeden stříbrný pozlacený kalich, který byl roku 1679 uloupen. Pachatel byl dopaden a popraven mečem ve Frýdku tak rychle, že nemohly být projednány nároky církve na náhradu škody. Teprve později přibyl k hlavnímu oltáři boční oltář sv. Jana Křtitele, umístěný od roku 1902 na evangelijní straně na místě starých schodů vedoucích na kazatelnu. Před tím stál na protější straně, kde pak byla umístěna křtitelnice. Pozdně barokní hlavní oltář s obrazem sv. Kateřiny byl pořízen roku 1785. Po stranách byly umístěny sochy sv. Petra a Pavla. Kazatelna byla ozdobena řezbami čtyř evangelistů, které získal kostel jako dar od řezbářské školy ve Valašském Meziříčí. K nejcennějšímu interiérovému vybavení patřily dřevěné sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny umístěné mezi obrazy křížové cesty. Ty byly nahrazeny sádrovými kopiemi a originály uloženy do Ostravského muzea.

 

 

Kromě nejstaršího zvonu z roku 1660 byl do věže umístěn další, menší zvon (1815) a do věžičky nad presbytářem zavěšen umíráček (1724). Oba tyto zvony byly v době I. světové války rekvírovány. Z veřejné sbírky pak byly roku 1925 zakoupeny zvony nové. Zvon určený pro hlavní věž byl opatřen jmény hrabovských padlých, proti čemuž protestovaly čtyři vdovy, které z náboženských důvodů požadovaly odstranění jmen svých mužů ze zvonu. Tyto nové zvony byly roku 1942 rovněž využity pro válečné účely.

V roce 1906 byla konstatována nedostatečnost kostela pro potřeby katolické obce a byla odsouhlasena stavba nového kostela. Kritickou situaci popisují např. tato slova: „Dětem vykázán prostor v presbytáři a okolo oltáře, kde se velmi tlačiti musí, tak že kněz ve výkonech jest obtěžován… . Podvěží používají dělníci; …pobyt v podvěží následkem průvanu skrz prkenné stěny jest zdraví škodlivý. Mimo toho jsou mezi lodí kostelní a podvěžím upravené úzké dveře, tak že největší část návštěvníků z podvěží kněze ani nevidí ani neslyší.“ Obce Hrabová a Hrabůvka se však na stavbě společného kostela nedohodly. Hrabůvka si postavila svůj vlastní a roku 1911 byla od Hrabové odfařena.