Kavárna Savoy

 

Obchodní a obytný dům čp. 488 na rohu ulic Zámecké a Puchmajerovy, který nechala roku 1928 vystavět pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurita se sídlem v Terstu, byl druhou realizací Kotěrova žáka Karla Kotase, který přišel do Ostravy roku 1925, aby vedl stavbu Nové radnice. Především jeho zásluhou je přelom 20. a 30. let pokládán za mimořádně šťastné období ostravské architektury. K jeho nejvýznamnějším realizacím patří mimo jiné také projekt Moravskoostravské spořitelny (nám. dr. E. Beneše) či obchodní dům Brouk a Babka (Smetanovo nám.). Původním záměrem snad bylo umístit v novostavbě pojišťovny obchodní dům. Z tohoto plánu však sešlo a bylo rozhodnuto zřídit v prostorech přízemí a prvního patra moderní kavárnu. Zkušenosti s provozem měla pojišťovna již z Prahy, kde ve svém paláci rovněž zřídila kavárnu pod názvem „Riunione“.
Otevření kavárny „Savoy“ předcházela téměř roční snaha firmy Jaroslav Kozák a spol. získat k provozování kavárny koncesi. Proti udělení koncese v místě, kde se v té době již nacházelo celkem patnáct kaváren (nejblíže byly např. kavárny Elektra, National, Evropa, Astoria, Praha, Royal) a kde bylo v okruhu pěti set metrů pětasedmdesát výčepních koncesí, se postavilo Společenstvo hostinských a kavárníků, které se stejně jako v případě kavárny „Fenix“ obávalo poklesu tržby a obchodů v menších podnicích: „Ostravské kavárny jsou obchody, z nichž značná část podléhá krisi a spěje k záhubě, druhá jejich část udržuje se při životě sotva vykazujíc příslušný občanský zisk a to není situace, která by dovolovala přeplňování kavárnami a hostinskými koncesemi město, kde těchto koncesí je nadbytek, že mnohé obchody jen živoří, nebo vůbec upadají.“ Podle výpočtů Společenstva zbývalo v Moravské Ostravě po odečtení mládeže, „která do hostinců a kaváren vůbec nejde“, a abstinentů pouze sto lidí na jednu koncesi, což odporovalo ministerskému výnosu, podle nějž mělo na jednu koncesi připadnout pět set obyvatel. „V republice není žádného druhého města ani v samotné Praze, kde by tolik kaváren na jedné, poměrně malé rozloze bylo umístěno“. Přes jejich protesty získala firma J. Kozáka, po odvolání u Zemského úřadu v Brně, v červenci 1929 plnou hostinskou koncesi k provozování kavárny.

 

 

Zahájení provozu kavárny 1. března 1930 přilákalo početné publikum: „Zvědavců bylo tolik, že nestačilo místo. Také v dalších dnech byla kavárna přímo obléhána.“ V přízemí byla zřízena velká kavárenská místnost a také oddělení pro nekuřáky a cukrárna. Ty patřily, stejně jako kulečníky a herny umístěné v prvním patře, k dobrému zvuku každé moderní kavárny. Nechyběl také velký výběr novin a časopisů. Od května do konce září provozovala kavárna v ulici Zámecké i Puchmajerově letní zahrádku.
Na vnitřním zařízení kavárenských místností se podílel rovněž architekt K. Kotas, který „dbal toho, aby efekt kavárny byl co nejjednodušší, ale tím působivější. Stěny jsou obloženy mramorem a sloupy, rozdělující kavárnu na dvě prostory, kryty zrcadly, světlo lustrů je stejnoměrně rozptýleno, takže dojem při vstupu je velmi příjemný a sympatický. Barvy malby, záclon, křesel a stolků jsou voleny v kontrastech, které lahodí oku. Celkový pohled na vnitřek kavárny působí klidně.“
Prvním nájemcem kavárny „Savoy“ byl Josef Semkovič, bývalý nájemce nedaleké kavárny „Elektra“. Kavárnu provozoval deset let, do roku 1940, kdy nájem získal Jaroslav Pavelka. Po válce již nebyl provoz kavárny obnoven. V bývalých kavárenských místnostech byl zřízen Módní dům Albína Chamráda, později obchodní dům Rozvoj. Stejnému účelu slouží přízemní místnosti bývalé kavárny „Savoy“ dodnes.