Kavárna Elektra

 

Ještě v nedávné době měli Ostravané možnost navštívit poslední z dochovaných prvorepublikových kaváren, které byly po dlouhá léta centrem společenského a kulturního dění ve městě. Kavárna „Elektra“ nalezla své umístění v tzv. „hornickém reprezenťáku“, jak dobový tisk nazýval Hornický dům postavený na popud revírní rady. Na realizaci projektu architektů Františka Koláře a Jana Rubého z roku 1923 přispělo šesti miliony korun ministerstvo veřejných prací. Čtyřposchoďová budova s frontami do tří ulic (Nádražní, Umělecká, Jurečkova) „se měla stát novým centrem českého společenského života, jež popřevratová Moravská Ostrava citelně postrádala“. Podle přání revírní rady měla být budova „representační a moderní“, fasáda domu byla ozdobena figurami horníků a tavičů z ruky Augustina Handzela.
Stavba Hornického domu probíhala dva roky, od září 1924. Budova se stala sídlem hornického sekretariátu, revírní rady a Družstevní banky. Nacházelo se zde rovněž čtrnáct moderních bytů. Kavárenské místnosti, které byly otevřeny 18. listopadu 1926 zaujímaly přízemí, kde byly umístěny rovněž obchody a kino se 763 sedadly. V mezipatře (galerii) byly kromě kavárenských stolů také kulečníky a klubovny. V suterénu se pak nacházel bar „Cristall-Pavilon“ a kabaret, který zaujímal prostor pod hledištěm kina. Podle kolaudačního výměru musela být ve všech místnostech umístěna plivátka a pověšen zákaz plivání.

 

 

V kavárně mohli hosté denně slyšet od čtyř hodin odpoledne a osmi hodin večer koncert. Program baru a kabaret „opravdu prvotřídní a ve velkém masopustním stylu“, který často uváděl pražský písničkář Saša Razov, autor písně Ostravští chachaři, byl neustále obměňován a návštěvníci byli lákáni na atrakce nejrůznějšího druhu. Vystupovali zde mnozí naši i zahraniční varietní umělci: např. virtuos na xylofon a tubafon Jean Walden, pražská subreta M. Gollevská, ilusionista, jasnovidec a mistr magie Kollini, elastická tanečnice Tonitta Billward, černošský tanečník Tommy Nigger s partnerkou, „hudební sensací jest ale Kaufmanuv ‚Jazz‘ skutečných to 5 kumštýřů na všechny možné nástroje“. Jeden z návštěvníků se o své dojmy podělil prostřednictvím tisku s veřejností: „Takového něco Praha nemá. Obrovská kavárna, neustále přeplněná, dole v soutereinu obrovský bar s ‚Jazzbandem‘ a blaseovanými hejsky a jich ‚dámami‘. Skleněnou podlahou promítají barevná světla zespod na tancující.“ Kavárna byla také oblíbeným místem, kam po představeních chodil Oldřich Nový a Jiří Voskovec s Janem Werichem, kteří měli v kavárně otevřený účet.
Koncese udělená pro Hornický dům byla jedna z prvních kavárenských koncesí, která měla povoleno čepovat sudové pivo. V roce 1928 vyčepovala osm set hektolitrů. Prvním nájemcem byl Josef Semkovič, později nájemce kavárny „Savoy“. Po nějakou dobu řídil chod kavárny rovněž Josef Čepek, dědeček herce Petra Čepka a ostravského operetního pěvce Karla Čepka. V roce 1930 postihl podnik úbytek hostů způsobený konkurencí nově otevřených kaváren „Savoy“ a „Fenix“, a proto byl dočasně uzavřen. „Zřídí-li se nová kavárna, přirozeně, že obecenstvo se opět pohrne do této a opustí kavárnu, kam dosud chodilo, ačkoliv kavárna byla teprve nedlouho postavena. Nic totiž tak brzo nesevšední jako kavárna, byť její majitel denně vymýšlel nová a nová překvapení pro hosty.“ Renovace a znovuotevření kavárny 25. září 1930 byly zásluhou Gustava Hüttera, který převzal vedení kavárenských a restauračních podniků Elektry. Kavárna pak fungovala s přestávkou, kterou si vyžádala rekonstrukce budovy, ukončená v roce 1996, až do 31. března 2001, kdy byl její údajně ztrátový provoz ukončen. Současný majitel hodlá prostory využít jako prodejnu automobilů.