Výletní restaurace Stará střelnice

 

Vznik kdysi slavné výletní restaurace Stará střelnice úzce souvisí s činností zdejšího Měšťanského střeleckého spolku. Ten byl založen již v roce 1841, avšak po ztrátě první střelnice, která stála zhruba v místě dnešního nádraží Ostrava střed a musela být uzavřena z bezpečnostních důvodů, fakticky zanikl. Spolek byl obnoven až v roce 1852 a současně bylo také rozhodnuto vybudovat novou střelnici na pravém břehu Ostravice, na bývalém jezdeckém cvičišti. Parkově upravený areál se stal záhy vyhledávaným místem dostaveníček Ostravanů, a to nejen kvůli střeleckým slavnostem, nýbrž i kvůli pravidelně pořádaným koncertům hornické hudby. Samozřejmě, že na takovém místě nemohla chybět ani restaurace. O jejích osudech však zpočátku mnoho nevíme – ta původní byla zničena patrně při povodni v roce 1872. Dva roky nato byla vystavěna nová přízemní budova vybavená kuželnou, koncertním a divadelním sálem. Náklady na její zbudování neslo částečně město a částečně majitel radvanického pivovaru Emanuel Neumann, který si též zaplatil na deset let dopředu nájem šenkovní koncese.
Největší společenskou událostí, kterou Stará střelnice patrně zažila, byla slavnost svěcení spolkového praporu střeleckého spolku 26. srpna 1888. Slavnostního průvodu se zúčastnilo několik tisíc účastníků, kromě střelců též mj. dvě hornické kapely, veteráni, hasiči a členové veslařského klubu z Přívozu. Střelecký spolek však již v té době uvažoval o opuštění této lokality, sužované častým vyléváním řeky Ostravice z břehů, a v roce 1891 skutečně Starou střelnici uzavřel. Restaurace, zvaná od té doby též Městský sad (Stadtpark), tak přišla o značnou část zákazníků, jež sem přiváděly pravidelně pořádané střelecké slavnosti, a nastaly pro ni těžké časy.
Po požáru, který v prosinci 1901 starý hostinec zcela zničil, byla v následujícím roce vybudována nová, větší jednopatrová budova. Že si restaurace i nadále uchovala svůj výletní charakter, o tom svědčí i žádost z roku 1902 o rozšíření dosavadní koncese o možnost, „v letních měsících návštěvníkům městského parku a především četným ženám s dětmi, podávat mléko, kávu čaj, jiné teplé nápoje a další občerstvení“ a hostům restaurace, „kteří budou v letních měsících vyhledávat obzvláště prostornou verandu k pobytu na čerstvém vzduchu“ zpříjemnit trávení času „hrou v karty, šachy a jiné povolené hry.“
Hned prvnímu nájemci nová restaurace však štěstí nepřinesla; po dvou neúspěšných letech ho postihla exekuce a přišel doslova o vše. Z jeho zamítnuté žádosti o prodloužení nájmu na dalších devět let, aby tak mohl pokrýt své škody a rozšířit provoz, se mimo jiné dovídáme, že podnik, určený převážně k letnímu provozu, neměl kupodivu ani dostatečně chladný sklep k uložení potravin a piva. O nízkém obratu svědčí i přehled spotřeby piva, odebraného ze Strassmannova pivovaru v roce 1905; v rozmezí sedmi měsíců tohoto roku, kdy byla restaurace otevřena, to bylo pouhých 3,5 hl v dubnu, 1,75 hl v říjnu a jako maximum 57 hl v červnu (v průměru tedy necelých 40 piv denně). Nová hostinská zdůvodňovala tento neutěšený stav nepříznivým počasím, konkurencí blízkého, již na Slezské Ostravě ležícího hostince „U dubu“, odkud mohli hosté poslouchat koncerty pořádané na Staré střelnici i bez placení vstupného, a špatným stavem zatékající térové střechy verandy, díky níž „nepřichází většina stálých hostů…poté, co si tam zničili šaty.“ Lepší však situace nebyla ani v následujících letech – např. v roce 1910 se zde spotřebovalo pouhých 118 hl piva a 42 l pálenky.

 

 

Kolem roku 1914 se na budově restaurace začaly projevovat následky důlní činnosti Wilczkova těžířstva, přibývalo trhlin ve zdech a v podlaze. Další škody chodu restaurace způsobila válka: „Hostinec byl slabě navštěvován, žádné zábavy se po dobu války na staré střelnici nekonaly, inventář hostince byl po různých vojenských kancelářích rozpůjčen, takže živnost hostinská úplně upadla.“ Obdobné stesky můžeme číst i v dalších poválečných letech, ať už byl nájemcem hostince kdokoli. „Letošního roku (1923) jsou pak nejvýznačnější slavnosti provozovány v Nové střelnici a jinde, takže vyhlídky na tržbu v tomto létě jsou pranepatrné a v zimě je obchod v úplné stagnaci.“ Zdá se, že změna k lepšímu nastala až zásluhou posledního nájemce v roce 1925: „hostinec, kdysi zanedbaný, je nyní stále a se zálibou hosty navštěvován“, uvedl hostinský Břetislav Paskovský ve svém přípise městské radě. Odpovídal tomu i značný vzrůst spotřeby piva v uvedeném roce – téměř 430 hl. Ovšem již v následujícím roce získalo celý areál Staré střelnice včetně restaurace Wilczkovo těžířstvo výměnou za pozemky, určené k rozšíření Komenského sadu. Restaurace fungovala ještě do roku 1933, poté byl celý objekt adaptován na obytný dům. K demolici došlo po roce 1945 a v současnosti těmito místy prochází čtyřproudová komunikace.