Restaurace U Zlatého džbánu

 

Ještě donedávna fungovala pivnice „U Džbánu“ v domě čp. 158 na Jiráskově náměstí, lidově zvaném Kuří rynek, v centru Moravské Ostravy. Nemovitost patřila známému ostravskému advokátovi a majiteli realit JUDr. Karlu Krausovi. Původně zde stál jednopodlažní podsklepený dům, ve kterém provozoval vinárnu Josef König. Tu po něm převzala jeho dcera Katti Schmidtová. V roce 1912 byl dům stržen a na jeho místě byla vystavěna třípodlažní budova v barokizujícím slohu dle plánů architekta Ludwiga Faigla. V domě se mimo restaurace nalézaly i různé obchody.

 

 

V roce 1913 se majitelem hostinské koncese stal pivovar hraběte Larisch-Mönnicha v Karviné, jeho vedení však nehodlalo provozovat hostinec ve vlastní režii a začalo uvedenou koncesi pronajímat. První pachtýřkou se stala již zmíněná Katti Schmidtová, záhy se jí však v podnikání přestalo dařit, a tak se novým nájemcem stal Hermann Trampler. Je třeba zmínit, že pachtýřů se vystřídala celá řada např. Marie Niklová, František Cmuchálek, Karel Zuber, Emilie Zuberová.
Za zmínku snad stojí neúspěšné provozování restaurace Marií Niklovou, která se stala nájemkyní v roce 1924. Roku 1927 již dlužila dodavatelům potravin a alkoholických i nealkoholických nápojů na tehdejší poměry neuvěřitelných 42.000 korun. Na počátku 30. let 20. století převzal restauraci Karel Zuber, který ji provozoval až do své smrti v roce 1936. Po něm převzala vedení jeho žena Emilie Zuberová, která hostinec vedla i během druhé světové války.
Samotná restaurace byla rozdělena do dvou podlaží. V přízemí se nacházela pivnice, čepovalo se zde karvinské pivo, ale podávalo se tu i víno a jiné alkoholické i nealkoholické nápoje. V prvním poschodí pak byla umístěna jídelna. Jak nás informuje novinový inzerát z roku 1926 stál oběd v restauraci přívětivých šest korun, pokud si host přál moučník, pak jej oběd přišel o korunu dráž. Kolem desáté dopolední hodiny bylo možno obdržet snídani. Ve večerních hodinách mohli restaurační hosté vyslechnout pravidelné koncerty, ty se konaly mezi devatenáctou a třiadvacátou hodinou, zavírací hodina byla stanovena na druhou ranní.
Restaurace byla výjimkou mezi ostravskými podniky tohoto typu, proti jejímu provozu nebylo téměř námitek, nedocházelo tu k žádným výtržnostem, a to i přesto, že zavírala až nad ránem. Její klienti se rekrutovali především z řad drobných živnostníků, řemeslnických mistrů, úředníků a inteligence.