Hostinec Na Fojtství

 

První písemná zmínka o krčmě ve Vítkovicích pochází z roku 1357. Aby zajistili lepší živobytí svému bratranci Michalovi, udělili mu Petr a Jan z Paskova, tehdejší držitelé Vítkovic, dědičnou rychtu (fojtství) v této vsi, k níž patřila také svobodná (volná) krčma. Lze předpokládat, že vítkovické dědičné fojtství s krčmou a později též s palírnou se od počátku nacházelo v místech, kde dnes stojí budova Obchodního centra řemeslníků a zahrádkářů (dříve Závodní klub Dolu Jeremenko) na nynější Výstavní ulici.
Roku 1824 přenechal hospodářský úřad hukvaldského panství právo výroby a nalévání kořalky ve vesnici Vítkovicích Vavřinci Herudovi, tehdejšímu majiteli dědičného fojtství čp. 11, za roční plat 120 zlatých konvenční měny. V období po zrušení poddanství v roce 1848 a zbavení fojtství závazků vůči bývalé vrchnosti, olomoucké metropolitní kapitule, byli jeho majiteli starosta Vítkovic Jan Kořínek a po jeho smrti dne 31. března 1858 jeho syn Josef Michael Kořínek, ředitel železáren knížete Schwarzenberga v Muravě (Murau) ve Štýrsku a dcera Johana, provdaná za správce hutí ve Vítkovicích Jana Ježka. Vítkovické fojtství tehdy tvořil komplex objektů, který zahrnoval tzv. panský dům s palírnou, hostinec, stáje, stodoly a dřevěný domek u závodního náhonu. Přízemní budova hostince přiléhala z východní strany k panskému domu. Nacházela se v ní nálevna, oddělený prostor pro hosty a byt hostinského. Všechny místnosti byly klenuté. Malá palírna se zastaralým zařízením nemohla konkurovat tovární výrobě lihovin a v ní vypálená kořalka se nalévala jen v hostinci „Na Fojtství“ a v hostinci „U železného muže“, který stál v blízkosti železáren a rovněž patřil rodině Kořínkově.
Provoz palírny postupně zanikl, k jeho obnovení došlo až roku 1891, kdy moravské místodržitelství v Brně znovu uznalo právo výroby a nalévání pálenky, patřící k domu čp. 11 ve Vítkovicích. Složité a zdlouhavé bylo jednání o schválení koncese pro hostinskou a výčepnickou živnost s oprávněním k „podávání jídel, výčepu piva, vína a ovocného vína, dále k nalévání kávy, čaje, čokolády, jiných teplých nápojů a občerstvení a k provozování povolených her“, které vedl od roku 1892 s příslušnými úřady ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů Theodor Andrée, zastupující nového majitele fojtství Alberta Rothschilda, později Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT). Proti zamítavému stanovisku okresního hejtmanství v Místku argumentoval tvrzením, že hostinská živnost se na fojtství vykonává od dávných dob s vědomím politických úřadů, ale za nejdůležitější považoval nutnost zajistit horníkům nově vystavěného Dolu Louis (později Jeremenko) slušný a levný hostinec v sousedství tak, aby „tito byli tímto způsobem zbaveni zhoubného vlivu kořalečných doupat, stojících pod názvem ´obchod smíšeným zbožím´ v blízkosti dolu“. Těžířstvo by údajně mělo možnost dbát na to, „aby lidem byly podávány mezi jiným pouze dobré nápoje za mírné ceny a v mezích zabraňujících opilosti“.
Hostinec „Na Fojtství“ ležel u okresní silnice z Moravské Ostravy do Místku, na níž panoval čilý ruch, a jak pěší, tak lidé cestující povozy se v něm zastavovali, aby si odpočinuli a občerstvili se pitím a jídlem. Byl využíván také zaměstnanci blízkých obecních jatek a těmi, kteří zde vyřizovali své obchodní záležitosti.

 

 

Již v roce 1896 se VHHT rozhodlo provést přestavbu a částečnou novostavbu hostince „v nejmodernějším smyslu“ s využitím ostatních objektů bývalého vítkovického dědičného fojtství. Vzhledem k vleklým jednáním ohledně schválení a udělení koncese začalo realizovat svůj záměr až roku 1902. Kolaudace novostavby hostince „Na Fojtství“ se uskutečnila v závěru roku 1903 a v tomtéž roce získalo VHHT dlouho požadovanou hostinskou a výčepnickou koncesi.
Nová budova hostince „Na Fojtství“ byla přízemní se zvýšenou jednopatrovou střední částí. V jejím přízemí se nacházel výčep a kuchyně, v prvním poschodí měl vyhrazeny tři pokoje k obývání hostinský a jedna místnost sloužila k ubytování ženského pomocného personálu. V severní přízemní stavbě se rozkládala velká nálevna, v jižním traktu byly hostinské místnosti, používané hlavně ke spolkové činnosti. K tomuto traktu přiléhala veranda s dřevěnými stěnami, později nahrazenými hrázděným zdivem, kde se konaly taneční zábavy. V zahradě hostince byla zahradní restaurace, v níž se v létě pořádaly koncerty.
Dlouhou dobu vedli hostinec „Na Fojtství“ jako nájemci manželé Herlingerovi. Po smrti Mořice Herlingera v roce 1913 převzala podnik jeho manželka Terézie, která v roce 1939 odhlásila živnost pro pokročilý věk (73 let). Ve 20. letech 20.století si na špatný hygienický stav závodního hostince „Na Fojtství“ často stěžovala jménem osazenstva Dolu Louis jeho závodní rada, která zde organizovala schůze a přednášky. Po druhé světové válce vykonával hostinskou a výčepnickou koncesi v budově čp. 11, patřící Ostravsko-karvinským kamenouhelným dolům, Karel Skupník. V roce 1950 se z bývalého hostince „Na Fojtství“ ve Vítkovicích stal Dům oddechu (kulturní dům) pro zaměstnance Dolu Generál Jeremenko.