Hostinec U Císaře rakouského

 

Průmyslový rozvoj Přívozu, za který vděčila obec zejména železnici, na niž byla napojena v roce 1847, a rychlý růst počtu obyvatelstva vedly k udělování nových hostinských koncesí a zřizování četných hostinců, výčepů a hotelů. Tak vznikl i známý hostinec „U Císaře rakouského“, patřící k větším restauračním zařízením v Přívoze, jež nabízela ve svých hostinských pokojích též ubytování cizím osobám (proto se mu někdy dávalo označení „hotel“). Nacházel se v blízkosti později postavené přívozské radnice (dnes Archiv města Ostravy), na protějším rohu ulic Špálovy a Zákrejsovy.
Povolení k provozování hostinské živnosti získal ve druhé polovině 60. let 19. století Josef Weiss. Ten zřídil ve dvoře hostince také stáje a kůlnu pro vozy. Prostranství před hlavní budovou sloužilo k předvádění různých podívaných a uměleckých představení. Stávaly zde vozy a boudy kočovných divadelních a cirkusových společností. K hostinci přiléhala zahrada, v níž se nacházela zahradní restaurace s výčepem a kuželnou. V roce 1893 zde nechal jeho tehdejší majitel Albert Wechsberg vystavět dřevěný hudební a odpočinkový pavilón (letohrádek). Již v té době byl hostinec „U Císaře rakouského“ oblíbeným místem, kde se scházeli obyvatelé Přívozu, probíhaly v něm schůze a různé akce četných přívozských spolků, konaly se taneční zábavy, plesy a divadelní představení.
K pověsti prvotřídního restauračního zařízení mu však napomohla až velkoryse pojatá přestavba a přístavba, provedená v roce 1897 tehdejšími majiteli Davidem a Charlottou Placzkovými. Přestavbou získal hostinec v prvním poschodí přes sedm metrů vysoký sál s jevištěm a galerií pro hudebníky, jehož jedinečnost v Přívoze zdůrazňoval hlavně početný německý pěvecký spolek, který zde často konal svá vystoupení. V přízemí se nacházely restaurační místnosti, z nichž největší byla vybavena kulečníkem, a nálevna, kde se čepovalo především pivo ze Strassmannova pivovaru v Moravské Ostravě.
Na přelomu 19. a 20. století, v době mimořádného zostření národnostních rozporů mezi přívozskými Čechy a Němci, se hostinec stal střediskem společenského a politického života německých nacionálních spolků. Od počátku 20. století zde probíhaly také hojně navštěvované silvestrovské zábavy.
Příznivá pověst hostince „U Císaře rakouského“ jakožto prvotřídního pohostinského zařízení se však brzy začala vytrácet. V důsledku nekvalitně provedené přestavby a přístavby dům rychle chátral, takže již roku 1907 vyžadoval zásadní opravy. Navíc došlo kolem roku 1905 k uvalení nucené správy na hostinec kvůli zadlužení majitelů. Nucení správci neměli finanční prostředky a většinou ani zájem na odstranění stavebních a hygienických závad, jež nabývaly katastrofálních rozměrů. Špína ve všech místnostech a odpudivý stav toalet, způsobený dlouho neřešenými problémy s kanalizací, odrazovaly mnohé dosavadní hosty od další návštěvy kdysi oblíbeného hostince. Zoufalí členové německého pěveckého spolku v Přívoze apelovali v roce 1913 „na naše ctěné německé zastupitelstvo“, aby ve věci zjednalo nápravu, neboť „tento žalostný svinčík, nehodný ani zastrčené venkovské hospody, překračuje přece jen veškerou míru“.
V době první světové války, kdy budova hostince patřila již Strassmannovu pivovaru, se v ní nacházelo 3. pododdělení c. a k. náhradního skladiště vozatajské divize č. 11 a byli zde umístěni také ruští váleční zajatci. Po skončení války se správní komise města Přívozu snažila čelit bytové nouzi ubytováním potřebných osob ve zdevastovaných a hygienicky závadných prostorách bývalého hostince „U Císaře rakouského“ včetně dvorních budov. Chátrání domu rychle postupovalo a nezachránily ho ani záměry správní komise zřídit v něm po odkoupení a adaptaci tržnici, ani plány Strassmannova pivovaru obnovit v něm provoz udělením hostinské koncese moravskoostravskému hoteliéru Janu Rýdlovi. Označen veřejností a novináři za „ostudu města“ byl kdysi prvotřídní a oblíbený hostinec „U Císaře rakouského“ v Přívoze v průběhu roku 1926 zbourán.