Kaple

(Slezská Ostrava, Petřkovice, Moravská Ostrava)

 

Hornická kaple na Salmovci se nacházela v blízkosti ústí Čtvercové ulice do ulice Kramolišovy. V roce 1885 byla rozhodnutím důlního ředitele Antonína Špačka přestavěna z bývalé šachetní budovy nad Jámou č.I, původně nazvanou Ignát podle jména důlního podnikatele Vondráčka a zrušenou v roce 1883. Mramorová deska před oltářem označovala místo, které měl podle tradice určit Vondráček pro hloubení prvního dolu po svém příchodu na Ostravsko. Přestavbu kaple provedl báňský měřič a geolog František Bartonec. Z šachetní budovy byly ponechány původní zdi. Dne 18. července 1886 vysvětil kapli polskoostravský farář Jan Bitta za přítomnosti knížete Salma. Součástí mobiliáře byly obraz sv. Barbory, sochy téže světice a sv. Prokopa – patronů horníků – a školní prapor z roku 1871, pořízený na horní škole v době působení K. J. Bukovanského. V kapli byly také varhany. Budova byla postupem času těžce postižena důlní činností. Počátkem 60. let 20. století byla kaple zbořena. Zachoval se pouze kříž, který stál v její blízkosti.

 

 

Kaple sv. Alžběty, postavená J. Žáčkem původně stála na rohu dnešní Přívozské a Dvořákovy ulice. Když byl v 90. letech 19. století z původního hřbitova utvořen městský park Císaře Josefa (dnešní Husův park) a ulice kolem něho byly rozšířeny, byla zbourána. Město se tehdy rozhodlo postavit kapli novou. Samotnou stavbu provázely diskuse jak o umístění stavby, tak o jejích rozměrech. Známý moravskoostravský advokát a veřejný činitel Edmund Palkovský byl jedním z iniciátorů dopisu obecnímu představenstvu, ve kterém nabádal, aby byla na jiném, vhodnějším místě zřízena velká kaple buď pro „…četné a vždy se množící školy, v níž by školní bohoslužby odbývati se mohly…“ , nebo pro „…zdejší klášter ctihodných sester svatého kříže, jež by byla důstojná svému vznešenému věnování…“. Obecní představenstvo nakonec tyto připomínky nepřijalo a rozhodlo, že kaple bude postavena naproti budově pošty. Stavba v novogotickém slohu podle návrhu stavitele Hanse Ulricha proběhla v letech 1899 – 1900. O nový oltář a výzdobu se zasloužil obchodník a měšťan Julius Stalmach a podle farní kroniky přispěli také „ostrostřelci z vinárny Vincence Poppa“. Obec takto uctila památku císařovny Alžběty, která byla zavražděna 10. září 1898 v Ženevě italským anarchistou Lucchenim, a 50. výročí nastoupení Františka Josefa I. na trůn.

 

 

Kaple sv. Barbory v Hornickém muzeu v Ostravě-Petřkovicích měla pohnutý osud. Původně stávala na dnešní Českobratrské ulici, kde ji v 80. letech 19. století postavil stavitel František Jureček st. jako náhradu za tzv. Foltýnovu kapli, která byla zbořena v důsledku rozšiřující se zástavby Vítkovic. Nová kaple byla provedena v tehdy moderním slohu, tzv. průmyslové secesi, a zasvěcena Panně Marii Čenstochovské. Toto patrocinium souviselo s migrací dělníků, kteří se na Ostravsko stěhovali z Haliče za prací. Kaple postupně chátrala a v roce 1991 se dokonce uvažovalo o jejím zbourání. Díky iniciativě členů Klubu přátel Hornického muzea OKD bylo rozhodnuto o její rekonstrukci a přemístění do prostor muzea pod Landekem. Interiér kaple byl doplněn původní dřevořezbou sv. Barbory z jámy Anselm. Dne 4. prosince 1993 byla slavnostně vysvěcena.

 

 

Kaple sv. Lukáše stála na místě vymezeném přibližně ulicemi Zámecká, Tyršova a Puchmajerova, které bylo v minulosti nazýváno Zámčiskem, jelikož zde ve středověku stával městský hrad či tvrz. Ještě na počátku 20. století vedla k tomuto tehdy vyvýšenému místu úzká ulička Na Příkopech. V těsné blízkosti se nacházel až do 30. let 19. století pás městských hradeb a také hřbitov založený za morové epidemie v roce 1585 vzhledem k tomu, že přestal dostačovat stávající městský hřbitov u kostela sv. Václava. U kaple sv. Lukáše se pohřbívalo až do roku 1843. Samotná stavba, jejímž iniciátorem byl ostravský rodák a brněnský kapitulní děkan u sv. Petra František Xaver Löffler, byla povolena v roce 1729, vysvěcení však proběhlo až v roce 1740. Kaple měla mít podobu hřbitovního kostelíku. K nejvýznamnějším částem mobiliáře patřily oltářní obrazy sv. Lukáše, sv. Josefa a snad i portrét inspirátora stavby děkana Löfflera od neznámého autora. Po dostavbě německé reálky na dnešní ulici Čs. legií v roce 1880 sloužila kaple sv. Lukáše také jako kaple školní. Uvažovalo se o její přestavbě a rozšíření, aby mohla při bohoslužbách pojmout alespoň 400 osob, ale po vystavění chrámu Božského Spasitele v roce 1889 byla zcela opuštěna a ponechána svému osudu. Pro zchátralost byla kaple sv. Lukáše v roce 1894 zbořena.