Husovy sbory

(Michálkovice, Vítkovice, Radvanice, Slezská Ostrava, Kunčičky, Svinov, Heřmanice, Polanka nad Odrou, Mariánské Hory)

 

Po skončení I. světové války, rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku samostatného československého státu v roce 1918 se katolická církev, která byla považována za hlavní oporu rakousko-uherské monarchie, ocitla v hluboké krizi. V plné míře se rozvinulo protikatolické hnutí a zároveň sílilo volání po vytvoření nové, národní, na Vatikánu nezávislé církve, jež by navázala na tradice husitské a českobratrské náboženské reformace. Tato církev vznikla dne 8. ledna 1920 na sjezdu „Klubu reformních kněží“ (původně katolických), který se konal v Praze v odpověď na prohlášení papeže odmítajícího reformy v římskokatolické církvi. Nová církev, zvaná československá, zavedla náboženské obřady v českém jazyce a zrušila celibát (bezženství kněží).

 

 

Silnou podporu nalezla také na Ostravsku, především mezi dělníky, horníky a příslušníky středních vrstev. Ve velké míře to bylo ovlivněno neúnavným působením radvanického faráře Ferdinanda Stibora, jednoho z představitelů reformního katolického duchovenstva a prvního biskupa ostravské (slezské) diecéze církve československé se sídlem v Radvanicích, zřízené v roce 1923. K této diecézi patřilo Těšínsko, Opavsko, Hlučínsko a politické okresy Moravská Ostrava, Místek a Nový Jičín.

Stoupenci československé církve byli organizováni v náboženských obcích a zpočátku se potýkali s četnými obtížemi, k nimž patřilo také hledání vhodných objektů ke konání bohoslužeb a obřadů. Na mnoha místech používali katolické kostely a fary (Radvanice, Michálkovice), což narazilo na odpor římskokatolické církve, která zahájila boj za jejich vrácení. Z dalších objektů to byly hlavně školy, v nichž se příslušníci československé církve scházeli k bohoslužbám (Heřmanice, Kunčičky, Mariánské Hory, Hrabůvka). Po upevnění otřeseného postavení římskokatolické církve probíhalo na zásah státu navrácení zabraných kostelů. Jako náhradu slíbila vláda církvi československé peněžitou podporu při stavbě nových kostelů (Husových sborů). Ty začaly budovat také náboženské obce na území dnešní Ostravy.

 

 

Již v roce 1923 byla započata stavba tzv. Husova domu ve Vítkovicích na rohu dnešních ulic Lidické a Zengrovy, na niž poskytla správní komise města Vítkovic subvenci ve výši 5 000 Kč.

Na manifestaci k 500. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova, která se konala dne 13. července 1924 ve Slezské Ostravě, proběhlo položení základního kamene nového Husova sboru církve československé na Jeronýmově ulici. Stavbu provedli stavitelé Jóža Dvořák a Cyril Kučera.

Dne 12. října 1924 dostali novou modlitebnu příslušníci církve československé ve Staré Bělé. Před Husovým sborem, stojícím na dnešní Junácké ulici, se konal tábor lidu, na který přišlo kolem 2 000 osob.

 

 

Stavba chrámu náboženské obce v Radvanicích, která vznikla již 15. ledna 1920 a je považována za vůbec první v celém Československu, proběhla v letech 1924-1925. V roce 1924 na ni církev československá obdržela státní subvenci 200 000 Kč s podmínkou, že do konce června 1925 odevzdá starý kostel a faru církvi římskokatolické. Stavbu na dnešní Menšíkově ulici navrhl a provedl architekt a stavitel z Radvanic Josef Vysloužil, sochy Krista, Jana Husa a Jana Amose Komenského nad oltářem vytvořil akademický sochař Augustin Handzel.

V letech 1924-1925 si vystavěla Husův dům na dnešní Bořivojově ulici náboženská obec církve československé v Kunčičkách, zřízená v roce 1923.

Vzhledem k tomu, že od roku 1923 trvaly státní úřady na vrácení kostela a fary v Michálkovicích římskokatolické církvi, přistoupilo se i zde v roce 1924 ke stavbě Husova sboru a farní budovy na dnešní Kleychově ulici podle plánů stavitele Otmara Pazourka z Moravské Ostravy. Z finančních důvodů několikrát přerušená výstavba sboru, doprovázená dramatickými událostmi kolem předání zabraného katolického kostela, byla dokončena v roce 1927.

 

 

V letech 1928-1930 stavěli svůj Husův sbor na nynější Kremličkově ulici příslušníci náboženské obce církve československé v Mariánských Horách, založené v roce 1922. Naráželi přitom na nedostatek peněz, způsobený nesplněným slibem vládní subvence a vypuknuvší hospodářskou krizí. Z podobných důvodů dosáhli svého cíle později, než původně zamýšleli, také v Zábřehu nad Odrou. Ačkoli pozemek na stavbu získali v roce 1929, byl Husův sbor na dnešní Horymírově ulici dostavěn až roku 1932.

Ze 30. let 20. století pocházejí stavby Husových sborů v Polance nad Odrou na ulici 1. května (1933), Svinově na ulici Stanislavského (1934) a Heřmanicích na Vrbické ulici (1936).