Kostel sv. Václava

Veduta Moravské Ostravy 1728

 

Kostel sv. Václava je svým stářím jedinečnou stavební památkou celé ostravské průmyslové aglomerace. První písemná zpráva o farním kostele v Moravské Ostravě pochází z roku 1297, kdy ostravský farář a biskupský notář Jindřich vystupuje jako svědek v listině olomouckého biskupa Dětřicha. Je však zřejmé, že k založení kostela došlo dříve, již před lokací města. Kostel, jediná kamenná stavba, byl tehdy centrem původní slovanské vsi. Kostel a fara byly významným kulturním střediskem. Při faře působila městská škola, jejíž vznik je možno položit do 13. století.

Ze čtvercového kněžiště a trojlodí původního kostela dnes nezbylo nic. Byl zbořen na počátku 14. století. Dnešní kostelní stavba byla vztyčena patrně v době panování Jana Lucemburského (1310-1346).

 

Kostel sv. Václava - boční kaple

 

Z výsledků architektonického průzkumu (dochované písemné prameny jsou velmi sporé) vyplývá, že v první polovině 14. století byl celý kostel přebudován. Ke kněžišti byla vystavěna obdélníková loď s plochým trámovým stropem a čtverhranná věž, původně oddělená od chrámové lodi. Po požáru v roce 1530 byl strop chrámové lodi zaklenut. Při renesanční přestavbě města po požáru v roce 1556 bylo postaveno čtvrté poschodí věže zakončené cimbuřovitou nástavbou, známou z pozdějších vyobrazení města (veduta z roku 1728). Zároveň byla věž stavebně spojena s kostelem. I poté sloužila současně jako hláska.

Vzhled kostela sv. Václava se podstatně změnil v průběhu několika přestaveb v letech 1803-1839. Renesanční kostelní věž byla nadstavena mohutnou bání, na místě strmé gotické střechy bylo provedeno nynější nízké zaklenutí, nově byla prolomena okna. Hlavním důvodem těchto podstatných klasicistních zásahů byl neuspokojivý stavební stav kostela. Stejné důvody vedly i k posledním velkým opravám, které byly zahájeny v roce 1999 a dosud nejsou ukončeny.

 

Kostel sv. Václava v Moravské Ostravě

 

Hlavní oltář sv. Václava byl nově postaven v roce 1803 fulneckým sochařem (kameníkem) Josefem Vladařem. V čele jižní lodi, vedle kazatelny z roku 1853, je místo pro oltář Božského Srdce Páně z téhož roku. Původně zde stál oltář Panny Marie Čenstochovské z 60. let 16. století, založený tehdejším ostravským farářem Vojtěchem. Na protější straně v čele jižní lodi bylo před rekonstrukcí možno vidět dřevěný gotický oltář sv. Anny. V jižní kapli se nacházely tři oltáře, a to hlavní oltář Panny Marie, oltář sv. Barbory a sv. Aloise. V severní kapli byl oltář Andělů Strážců a oltář sv. Jana Nepomuckého. Křížová cesta je z roku 1779 a je dílem kroměřížského rodáka Františka Krumpaye, varhany pocházejí z konce 19. století.

Nelze opominout, že interiér kostela sv. Václava je pozoruhodný také svou bohatou a různorodou heraldickou výzdobou. Jde celkem o 8 heraldických památek z let 1500 až 1621 se 13 znaky.

Na svornících klenby jsou znaky olomouckého biskupa Stanislava Thurza, znak olomouckého biskupství z roku 1588 a znak Sedlnických z Choltic, majitelů polskoostravského panství. Další znaky jsou na náhrobnících, zasazených do zdí uvnitř trojlodí. Na náhrobku Kateřiny z Boskovic, dcery Benedikta Černohorského z Boskovic, držitele hukvaldského panství, je rodový znak Černohorských z Boskovic. Dnes již málo zřetelný znak je na náhrobku Ondřeje Šmrgla, majitele mlýna. Další dva znaky jsou na společném náhrobku manželů Jana Jeřábka z Mořkova a jeho ženy Marty Hynalovny z Kornic. Taktéž dva manželské znaky nese náhrobek ostravského měšťana italského původu Bernarda Lva. Další znaky jsou malby na kůru kostela.

 

Kostel sv. Václava - náhrobky

 

Počátky pohřebiště v areálu kostela sv. Václava můžeme spojit s vrcholně středověkým osídlením na území města. Jistou vypovídací hodnotu v tomto směru má absence milodarů v nejstarších hrobech, která napovídá, že komunita, která zde svoje zemřelé začala pochovávat, již bezvýhradně respektovala církevní předpisy týkající se pohřbívání. I tato okolnost snad nasvědčuje tomu, že první pohřbení v těchto místech byli osadníci, povolaní do nově založeného biskupského města.

Celkem bylo odkryto více než 110 hrobů v několika vrstvách nad sebou. V hrobech se vedle mincí nalezly zbytky textilií, zlaté a bronzové prsteny, medailónky a křížky, také zbytky rakví, dlaždic, okenních tabulek a jiných součástí stavby.

Nejstarší nalezenou mincí je stříbrný parvus (dvanáctina groše) Václava II. (1283 – 1305), početnou skupinu mincí tvoří panovnické ražby Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV. a ražby opavského knížete Přemka (1381 – 1433). Část mincí byla nalezena mimo hroby, jsou to zřejmě peníze ztracené návštěvníky kostela, které propadly mezi dlaždicemi. Jde o drobné mince s jednou výjimkou. Je jí jediná nalezená zlatá mince – dukát Rudolfa II., ražený v Kremnici roku 1586. Celkový počet nalezených mincí se blíží číslu 150.

 

Kostel sv. Václava - náhrobky

 

Význam archeologických zjištění v areálu kostela spočívá zejména ve skutečnosti, že se podařilo doložit sakrální stavbu, která souvisela s počátky lokovaného města. Její brzké nahrazení v jádru dodnes dochovaným kostelem svědčí o jisté stabilizaci městské obce. Nový kostel z první poloviny 14. století svoji náročnější architekturou a většími prostorovými dimenzemi vyjadřoval asi i sebevědomí úspěšně se rozvíjející městské obce.