Mariánský kult

Kostel Navštívení Panny Marie v Zábřehu

 

Uctívání Matky Boží bylo na úsvitu křesťanství úzce spojeno s uctíváním Ježíše Krista, kterému dala jeho lidský život. Tato souvislost, jakož i Mariiny osobní ctnosti a v nespolední řadě oběť, již přinesla ztrátou syna na Kalvárii, jí dávají zvláštní moc přímluvy u Boha. Katolická církev proto vzdává Panně Marii zvláštní úctu, která dosahuje většího významu než pocty andělům či světcům (tzv. hyperdulie). Od 4. století se na křesťanském Východě i Západě slaví velké mariánské svátky: Zvěstování (25. března), Navštívení (31. května), Nanebevzetí (15. srpna), Neposkvrněné početí (8. prosince) aj. Uctívání Panny Marie je v českých zemích doloženo od 9. století, avšak mohutný rozmach tohoto kultu nastal teprve v době barokní a souvisí s vyhrocením náboženských sporů a katolickou protireformací 17. a 18. století.

Na území současné Ostravy se nachází celkem sedm kostelů zasvěcených Panně Marii. Jeden z nejstarších stojí v Zábřehu nad Odrou, kde se již kolem roku 1560 připomíná dřevěný kostelík sv. Marka se samostatnou duchovní správou. Při opravě v roce 1672 byl kostelík nově zasvěcen Navštívení Panny Marie. Římskokatolická duchovní správa byla v Zábřehu obnovena v roce 1784 nejprve jako lokálie a v roce 1874 jako fara. V letech 1806-1811 byl nákladem zdejšího náboženského fondu vybudován nový zděný kostel, jemuž byl darován gotický zvon z přelomu 13. a 14. století, který pochází asi z některého ze zrušených klášterů a který je pravděpodobně nejstarším zvonem na Moravě.

 

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Přívoze

 

Rozmach průmyslové výroby na Ostravsku a s ním spojený růst počtu obyvatelstva se na přelomu 19. a 20. století promítl také do duchovního života zdejších obcí. Rodící se moderní města jako Přívoz či Mariánské Hory pociťovala nutnost mít vlastní centrum náboženského dění. V roce 1890 byl v Přívoze tehdejším obecním tajemníkem Janem Grmelou založen Spolek pro vystavění chrámu Páně, který o tři roky později zadal známému vídeňskému architektovi Camillo Sittemu zakázku na vyhotovení projektu a rozpočtu stavby nového kostela. Za podpory obecního výboru v čele se starostou Wilhelmem Müllerem se podařilo dne 20. června 1896 zahájit stavební práce, které prováděla opavská firma K. Kern & K. Blum a které řídil vídeňský architekt Josef Köhl. Dokončení jednolodní neogotické stavby s věžemi vysokými 68 m bylo původně plánováno na rok 1898, kdy si celá monarchie připomínala 50. výročí panování císaře Františka Josefa I.

Slavnostního vysvěcení se však „jubilejní chrám“ dočkal až o rok později, v den Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna 1899. Hlavní oltář z kararského mramoru a polychromovaného dřeva byl opatřen obrazem Neposkvrněného početí Panny Marie z ateliéru profesora pražské výtvarné akademie Františka Ženíška, který kostelu daroval olomoucký arcibiskup Dr. Theodor Kohn. Později přibyly dva boční oltáře Božského Srdce Páně (instalován 1902) a sv. Alžběty, který pořídilo roku 1903 město Přívoz jako votivní dar za tragicky zemřelou císařovnu Alžbětu. Vedlejší oltáře byly umístěny také v kapli sv. Aloise a kapli Bolestné Panny Marie.

 

Kostel Panny Marie v Mariánských horách

 

Dodnes nejzjevnější ohlas mariánského kultu v Ostravě můžeme sledovat u místní části Mariánské Hory. Kdysi samostatná obec, původně nazývaná Čertovou Lhotkou, nese svůj současný název odkazující k Panně Marii teprve od roku 1901. Na počátku 20. století se začala prosazovat myšlenka zřízení samostatné farnosti a výstavby chrámu, u jejíhož zrodu stál stejně jako v Přívoze J. Grmela. Patronát nad Spolkem pro stavbu kostela převzal arcivévoda František Ferdinand d´ Este. Chrám měl být dokončen k 60. výročí panování císaře, stavba však narážela na velké finanční problémy a asi by se vůbec neuskutečnila nebýt osobního nasazení členů obecního výboru v čele se starostou Dr. Janem Mayem. Projekt vyhotovil známý ostravský architekt Otokar Bém. Stavba započatá v červenci 1905 byla svěřena staviteli Bohumilu Židlickému a v letech 1907-1908 ji převzali architekti František Grossmann a František Fiala.

Trojlodní neobarokní chrám zasvěcený Korunování Panny Marie (podle starší místní kaple) patří k největším kostelům v kraji – je 65 m dlouhý, 30 m široký, kopule nad presbyteriem je ve výšce 22 m, věže sahají až do výšky 73 m. Na vnitřní výzdobě se podílela řada významných umělců: hlavní oltář a čtyři oltáře boční, kazatelnu, křtitelnici a štukové ozdoby navrhl architekt Antonín Blažek, sochu Panny Marie na hlavním oltáři vytvořil František Úprka, obraz korunování Panny Marie je dílem Jóži Úprky, fresky a sgrafita v presbytáři znázorňující jednotlivé prosby loretánské litanie maloval Jano Köhler atd. Nákladná výzdoba byla pořízena mj. díky státní subvenci, o niž se významně zasloužil říšský poslanec a pozdější olomoucký arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan, jehož jméno nese náměstí, kde kostel stojí.

 

Kostel nanebevzetí Panny Marie v Michálkovicích(Michálkovice, Radvanice, Hrabůvka, Třebovice)

 

Úsilí o vytvoření samostatné duchovní správy vyvinuly na přelomu 19. a 20. století také Michálkovice a Radvanice, které dosud byly součástí farnosti ve Slezské (Polské) Ostravě. Podporu našly jak u samotného slezskoostravského faráře Jana Bittara, tak u vratislavského arcibiskupa Georga Koppa. Ten oběma obcím věnoval na stavbu kostelů dary v řádu desítek tisíc korun. Výstavba chrámu v Michálkovicích byla plánována již v roce 1897, k jejímu uskutečnění však došlo až v roce 1901. Projekt v novorománském slohu zhotovil těšínský stavitel Friedrich Fulda, stavební práce byly zadány firmě F. Mainx & L. Popp a ukončeny byly v listopadu 1902. Slavnostní vysvěcení se konalo 7. ledna 1904. Hlavní oltář, kazatelna a zábradlí v presbytáři vyhotovil umělecký řezbář Josef Krejčík v Praze. Uprostřed oltáře byla umístěna socha Nanebevzetí Panny Marie podle vzoru tzv. Murillovy Madony, po jejích stranách pak sochy sv. Prokopa, ochránce horníků, a sv. Hedviky, patronky Slezska.

 

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Radvanicích

 

V Radvanicích se původně uvažovalo pouze o zřízení kaple, ale pro její nedostatečnost obec přikročila k výstavbě chrámu. Stavbu podle projektu Bohumila Židlického realizovala od září 1904 firma E. Vojtek & K. Rossmann. Slavnostní vysvěcení kostela Neposkvrněného početí Panny Marie se konalo dne 14. června 1907. Celkové náklady včetně zřízení farnosti dosáhly bezmála dvou set tisíc korun. Kostel vybudovaný v eklektickém stylu tzv. slovanské renesance měl tři lodě se samostatnými oltáři. Na hlavní oltář byla umístěna dřevěná socha Panny Marie zhotovená v jihotyrolském Grödenu, odkud byly dodány také basreliéfová křížová cesta a některé další sochy. Radvanický kostel se zakrátko nesmazatelně zapsal do dějin. První zdejší farář Ferdinand Stibor se po vzniku samostatné republiky přihlásil k reformnímu hnutí uvnitř katolické církve. V roce 1919 se demonstrativně oženil, což vyvolalo prudkou reakci katolického kléru – kněz byl exkomunikován a zbaven farního úřadu. Odmítl však faru s kostelem opustit, a ty se tak staly místem formování tzv. československé církve. Podobně tomu bylo v sousedních Michálkovicích. Katolická církev zavedla o kostely právní při, v níž jí daly za pravdu jak ministerstvo školství, tak nejvyšší správní soud, a v polovině 20. let byli reformisté přinuceni vrátit kostely katolíkům.

 

Kostel Růžencové Panny Marie v Hrabůvce

 

V případě Hrabůvky přispělo ke vzniku místního chrámu a samostatné farnosti nefalšované české furiantství. Už v polovině 19. století se uvažovalo o výstavbě zděného kostela v sousední Hrabové, kam byla Hrabůvka dříve přifařena. Roku 1880 založil zdejší farář Ignác Kornlich fond na stavbu kostela, ale naplnění této myšlenky se přiblížilo teprve počátkem 20. století. V roce 1905 bylo ostravskému architektovi Josefu Pokornému zadáno vypracování projektu a zároveň bylo zažádáno o státní subvenci, k jejímuž udělení mělo přispět v této době obvyklé věnování stavby jubileu rakouského mocnáře. Přípravy se ovšem zadrhly na zdánlivě malicherném sporu: Hrabovští a Hrabůvečtí se nebyli schopni dohodnout na místě, kde bude kostel stát. Tehdy se obyvatelé Hrabůvky rozhodli pro zřízení vlastního kostela a za podpory probošta A. C. Stojana a hrabovského faráře Antonína Mohapla založili roku 1908 Jednotu růžencové Panny Marie. Se stavbou, kterou prováděla renomovaná firma Fr. Grossmann & Fr. Fiala a kterou významnou subvencí podpořil také ředitel Vítkovických železáren Friedrich Schuster, bylo započato v říjnu 1909. Slavnostní vysvěcení jubilejního chrámu Růžencové Panny Marie se konalo o rok později 16. října 1910.

 

Kostel Nanebevzatí Panny Marie v Třebovicích

 

Vůbec nejstarší ostravský mariánský kostel stojí v Třebovicích. V této obci je doložena existence filiálního dřevěného kostelíku již k roku 1553. Fungovala zde také samostatná duchovní správa, která však zanikla pravděpodobně v letech třicetileté války (obnovena až 1906). V roce 1738 byl na místě dřevěného kostelíka vystavěn zásluhou majitele zdejšího panství Jiříka Adolfa Wipplara z Ušic zděný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Hlavní loď má poměrně malé rozměry (13 x 10 m). Věž byla původně dřevěná a teprve roku 1880 ji nahradila věž zděná, jejíž historizující sloh poněkud překryl původní barokní ráz stavby. Uprostřed hlavního oltáře se nacházela pozdněgotická dřevěná Madona, která podle ústní tradice byla do kostela přenesena z původního dřevěného kostelíka. V roce 1846 byl na náklady třebovské obce postaven boční oltář sv. Josefa, druhý boční oltář sv. Valentina byl darem moravskoostravského mlynáře Valentina Quasigrocha. Kostel tvořila také kaple s barokním vyřezávaným oltářem sv. Jana Nepomuckého. V roce 1931 byl chrám vyzdoben malbami podle návrhu vídeňského akademického malíře Josefa Kleinerta, jejichž provedení finančně zajistila majitelka třebovského velkostatku Marie Scholz-Stona.