Ostravští apoštolové

(Nová Ves, Plesná, Vítkovice)

 

Na území města Ostravy můžeme navštívit tři kostely, které nesou jména apoštolů. Jsou to kostely sv. Bartoloměje v Nové Vsi, sv. Jakuba v Plesné a sv. Pavla ve Vítkovicích.

Počátky legendami opředeného kostela sv. Bartoloměje v Nové Vsi sahají do 15. století. Roku 1443 byla na místě současného kostela vystavěna ostravským farářem Řehořem malá kaple. Ta byla později zbořena a na konci 16. století byla postavena kaple nová, v gotickém slohu. Po přístavbě barokní lodi v 18. století byla gotická okna zazděna a kaple proměněna v presbytář nového kostela sv. Bartoloměje, který je 24,5 m dlouhý a 13,5 m široký. K cennému vybavení kostela patří obraz Ukřižování od J. Milotského z roku 1639. Na hlavním oltáři je umístěna socha sv. Bartoloměje s kůží sedřenou s těla a přehozenou přes rameno. Vedle hlavního oltáře je zavěšen erb kanovníka Františka Ondřeje svobodného pána z Mandorfu, který působil v 90. letech 17. století jako farář v Prostějově. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Barboře a Čenstochovské Matce Boží. Ve věži nad presbytářem visel ještě v 19. století zvon z roku 1629. Větší opravy prodělal kostel roku 1807, kdy hrozilo jeho zboření, a potom roku 1913. Tehdy se začalo uvažovat o zřízení fary v Nové Vsi a bylo navrhováno postavit kostel zcela nový a kostelík sv. Bartoloměje zachovat pouze jako hřbitovní kapli. Od svého založení totiž patřila Nová Ves k farnímu úřadu v Moravské Ostravě, od roku 1913 potom k Mariánským Horám. Podnětem pro vznik nejrůznějších pověstí byla železná pouta umístěná u hlavního oltáře. Podle jedné jsou zde uložena na památku zázračné záchrany hraběte z Pražma, kterému se prý i s pouty podařilo utéct lupičům a na místě pozdějšího kostela se pouta po jeho modlitbách sama uvolnila. Další z pověstí se snaží vysvětlit název kostelíka, kterému se říká také „U hrůbků“. Roku 1561 zde prý měli být na útěku zabiti a pak pochováni dva mniši benediktini z kláštera v Orlové.

 

 

Plesná měla samostatnou duchovní správu již od 15. století s výjimkou let 1654-1780, kdy byla přifařena k Hlučínu. Kostel v. Jakuba byl vystavěn v letech 1783-1787 na místě původního dřevěného kostela. Vysvětil jej petřvaldský kaplan Anton Nepomuk Hermann a prvním farářem se stal Karel Buček. K lepšímu udržení kostela daroval hrabě Josef Wengersky 300 zlatých ročně. Stejně jako kostel v Nové Vsi je i tento barokní kostelík s délkou 23 m a šířkou 11 m nevelký. Do roku 1842, kdy byly zřízeny boční oltáře zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a nejsv. Rodině, byl v kostele pouze jednoduchý hlavní oltář malovaný J. Luxem z Opavy. Ve věži se nacházely dva zvony z let 1783 a 1789. První z nich bohužel v 19. století puknul. Druhému zvonu hrozilo za I. světové války zabavení, ale pro svou historickou hodnotu byl kostelu ponechán. Světlo proudí do kostela skrze pět malovaných oken, která byla pořízena roku 1887 ke stoleté památce posvěcení kostela. Jsou na nich zobrazeni sv. František Xaverský, sv. Cyril a Metoděj, sv. Hedvika, sv. Josef a Anděl Strážný.

 

 

Obyvatelé rychle se rozvíjejících průmyslových Vítkovic museli až do roku 1886, kdy byla dokončena stavba kostela sv. Pavla, navštěvovat vzdálený kostel sv. Václava v Moravské Ostravě. Myšlenka zřízení samostatné fary a kostela se objevila již ve 40. letech 19. století, k realizaci projektu však tehdy nedošlo. Nová jednání byla zahájena z podnětu obyvatel Vítkovic roku 1877. Hlavní zásluhu na výstavbě kostela mělo vedení železáren a především nový ředitel Paul Kupelwieser, díky němuž převzal podnik téměř veškeré financování stavby. Vypracováním plánů byl pověřen arcibiskupský architekt Gustav Meretta. Jeho návrh však realizován nebyl, stejně jako novátorský plán celokovového kostela předložený vedením železáren, který u arcibiskupa nenašel pochopení. Podle nového projektu Augusta Kirsteina byla nejprve roku 1881 vystavěna zvonice, která sloužila zároveň jako vodárenská věž (pod zvonicí byly umístěny dva rezervoáry s obsahem 50 m3) a požární pozorovatelna. V následujících letech bylo přistavěno chrámové trojlodí. Zvonice i kostel byla vystavěna v novogotickém stylu z červených cihel, které jsou pro Vítkovice typické. Na vnitřním zařízení se finančně podílely jednotlivé provozy železáren, např. na zvony přispěla ocelárna, na varhany válcovna, na hlavní oltář strojovna a slévárna apod. Kostel byl slavnostně vysvěcen 10. října 1886 a na počest ředitele Paula Kupelwiesera zasvěcen sv. Pavlovi. Během stavby se vyskytly těžkosti se zřízením samostatné duchovní správy. Dlouhodobý spor mezi Vítkovicemi a Moravskou Ostravou byl ve prospěch Vítkovic uzavřen až Nejvyšším správním soudem ve Vídni v roce 1887.