Kavárna Fénix
V jednopatrovém domě čp. 146, který nechal roku 1892 postavit na rohu ulice Čsl. legií a nám. Msgre. Šrámka majitel realit Karl Kraus, se nejpozději od roku 1893 nacházel jeden z nejstarších ostravských kavárenských podniků. Prvním nájemcem kavárny tehdy známé pod názvem „Café Austria“ byl Alois Schmidt. Již v roce 1895 však koncesi, která umožňovala podávání jídel, výčep rumu, koňaku, slivovice, jemných likérů, podávání kávy, čaje, čokolády, občerstvení a provozování povolených her obdržel Wilhelm Roithmayer. V průběhu roku 1901 prošly kavárenské místnosti rozsáhlou modernizací, aby se podnik vyrovnal konkurenci nově zřízené kavárny Union na Hlavním náměstí a nepřišel o klientelu z řad dobře situovaných městských vrstev. Roku 1901 zažádal proto W. Roithmayer rovněž o rozšíření koncese o podávání piva a vína v lahvích, neboť „kavárna představuje společenské centrum ne nepodstatného významu, ve kterém musí být vše: hra, společnost, četba a občerstvení každého druhu. K tomu patří podle zvyku dobré městské společnosti v celém Rakousku také pivo a víno.“ Žádosti bylo roku 1902 vyhověno.
Po smrti W. Roithmayera byla roku 1911 koncese na provoz kavárny udělena Juliu Sommerovi. S novým nájemcem získal podnik časem i nový název: kavárna „Sommer“.
V roce 1928 obdržel nový majitel domu, životní pojišťovací společnost Fenix, povolení ke zbourání domu, kde dosud J. Sommer provozoval kavárenskou koncesi a následně povolení ke stavbě spojených domů čp. 146, 885 a 887, zasahujících do ulice Tyršovy, Čsl. legií a nám. Msgre. Šrámka. Záměrem společnosti bylo umístit v novostavbě kromě bytů a kanceláří pojišťovny moderní kavárnu „ježto dosavadní kavárna neodpovídala požadavkům nynější doby, zejména v místě, které se v poslední době tak vyvinulo a to neočekávaným způsobem.“
Zařízení a provoz kavárny převzala Lázeňská a hotelová společnost v Bratislavě, v jejíž prospěch se J. Sommer vzdal koncese a působil do roku 1929 pouze jako její zástupce. Koncese byla rozšířena o prodej pálených lihových nápojů a podávání čepovaného piva a vína, což způsobilo velkou nevoli Společenstva hostinských a kavárníků v Moravské Ostravě. Podle nich „pro kavárnu tak rozsáhlých místností a rozměrů nestává v Mor. Ostravě té nejmenší místní potřeby…“, a nemohou „taktéž připustiti, aby cizí společnosti bohatly na úkor zdejších hostinských a kavárníků“. Své protesty končí s dramatickým podotknutím: „…kdyby ještě Fenix měl výčep, je osud zdejších hostinských zpečetěn“. Spor byl nakonec vyřešen zdánlivým kompromisem. V říjnu 1930 získal nový nájemce Ludvík Skřídlo rozšíření koncese o podávání čepovaného piva a vína pouze pro svou osobu, a to po dobu trvání nájemní smlouvy.
Čerstvě kolaudovaná novostavba byla veřejnosti zpřístupněna v sobotu 19. dubna 1930. Celé přízemí budovy zabírala kavárenská místnost, s níž sousedila herna a z druhé strany nekuřácké oddělení. V suterénu se nacházel taneční sál, kulečníky a malá restaurace. Celkově byla kavárna schopna pojmout více než 1500 hostů. Svým vnitřním zařízením (obložení a nábytek z vzácných dřevin, mramorové a skleněné desky stolů, prvotřídní čalounění) byla kavárna jedním z nejluxusnějších podniků v Moravské Ostravě. Pozornost tisku upoutalo zejména novodobé zařízení větrací, „jehož na Ostravsku dosud nestává“, a rovněž kuchyňské stroje, které „překvapují svou úplnou automatičností, takže jakákoliv obsluha odpadá“. Návštěvníci byli lákáni na velký výběr domácích i zahraničních časopisů a rovněž na kulturní akce. Konaly se zde koncerty (např. pod řízením známého kapelníka Leo Kaufmanna, který byl angažován i v jiných ostravských podnicích), v suterénu se od devíti hodin každý den tančilo a o sobotách a nedělích byly pořádány čaje o páté. V letních měsících měli hosté k dispozici zahradní restauraci před kavárnou otevřenou do náměstí Msgre. Šrámka.
Do roku 1939 byli zástupci Lázeňské a hotelové společnosti postupně L. Skřídlo, jeho manželka Františka a syn Zdeněk Skřídlo. Pak získal koncesi Adolf Sehnal, velkokavárník v Luhačovicích. V letech 1943-1945 byl zastaven provoz části podniku zvané „AS-Bar“ (později bar „Bolero“). Po válce byl jeho provoz opět obnoven. V září 1949 byla kavárna znárodněna a začleněna do Československých hotelů, n.p. Jako všechny prvorepublikové kavárny v Ostravě, také Fenix již neslouží svému původnímu účelu. V červenci 1997 byla po rekonstrukci interiérů kavárna nahrazena prodejnou domácích potřeb.
