Restaurace Nová střelnice

 

I tento hostinec byl vybudován z iniciativy moravskoostravského Měšťanského střeleckého spolku a tvořil součást areálu střelnice, tehdy jedné z nejmodernějších v celé rakousko-uherské monarchii. Vyrostl v letech 1891 – 1892 u řeky Ostravice na místě tehdy zvaném „Cingl“, kde se dnes tyčí budova ostravské Nové radnice. Na pamětní medaili, kterou střelecký spolek vydal ke slavnostnímu otevření střelnice 14. srpna 1892, je věrně zachycena i jeho tehdejší podoba. Z pachtovních smluv můžeme vyčíst, že hostinec měl jeden velký sál, výčep, hostinskou místnost, letní verandu, terasu, hudební pavilón a kuželnu.
Prvních dvacet šest let jeho trvání bylo úzce svázáno s činností střeleckého spolku. Hosté z celé monarchie v počtu až několika tisíc se tu shromažďovali při příležitosti konání střeleckých slavností, z nichž nejslavnější byly X. moravské zemské střelby v roce 1906, kdy Novou střelnici navštívil osobně sám císař František Josef I. a v budově střelnice se zapsal zlatým perem do pamětní knihy spolku (na paměť této význačné události zde byl postaven pomník, odstraněný v roce 1919). Během první světové války byla Nová střelnice využita k ubytování vojska. Po jejím skončení prodal střelecký spolek, jehož činnost pozvolna ochabovala, celý areál městu. Od této chvíle sloužil již jen jako městský park se zahradní restaurací a tím se patrně i výrazně změnilo složení klientely, dosud převážně německé. A ani o výletním charakteru této lokality se už nedalo hovořit; poslední předseda střeleckého spolku Anton Langer vzpomínal, že „nebylo neděle a svátku, aby se tu nesešly celé rodiny. Tento stav utrpěl velmi rozšířením turistiky do Beskyd. Mladí lidé se zajímali více o turistiku, protože nepřítomností v Moravské Ostravě se mohli vzdálit z okruhu svých rodičů. Mohli se volněji pohybovat na rozdíl od střelnice, kde byli stále v kruhu rodiny.“
Existence restaurace na Nové střelnici byla ovšem nerozlučně spjata také s pravidelným pořádáním koncertů hudby k poslechu i k tanci a společenských akcí nejrůznějších zdejších spolků, mnohdy více ke škodě než k užitku hostinského. Jak se můžeme dočíst ve spisech z oné doby, „účastníci těchto zábav opouštějí tyto místnosti v rozjařeném stavu dveřmi do sadu ústícími a ničí tamtéž postavené lavice. Hlídači městských sadů, nejsou s to aby toto poškozování zamezili, a podaří li se některému takovéto individuum při činu dopadnouti, bývá zpravidla hrubými slovy odbyt neb i tělesně ohrožován. Výroky užívané od těchto individuí nemožno zde opakovati.“

 

 

Z poloviny 20. let 20. století se dochoval i přehled množství nápojů, které zákazníci za jeden rok zkonzumovali; ve značné oblibě byl, jak se zdá, tvrdý alkohol (467 l lihovin do 50%, 359 l slazených likérů do 50%, 20 l čistého lihu), zatímco pivo představovalo poměrně skromnou položku (322 hl). O jakou značku se jednalo, vyplývá z přípisu moravskoostravského okresního úřadu, kde se uvádí, že „Karolina Zdráhalová, nájemkyně hostinské živnosti v Mor. Ostravě, Nová Střelnice, prodává v restauraci v sadě na Nové Střelnici za koncertů půl litru 12% piva z pivovaru Strassmannova (tedy z ostravského městského pivovaru) o 20 hal. dráže, než jest přípustno.“
Dotyčná hostinská se ostatně domáhala povolení zvýšení ceny piva i úřední cestou se zdůvodněním, že má neúnosně velkou režii. „Velká vydání vznikají opravami a udržováním sadu v čistotě, kde největší položku zaujímají opravy inventáře. Nemohu však ani vylíčiti ztráty sklenic, ubrusů atd., které jsou mi ročně ukradeny…“. Z žádosti, která je zajímavá tím, že je k ní zároveň přiložena kalkulace cen piva v roce 1922, do níž jsou zahrnuty i výdaje na spropitné, čištění trubek, ztráty na sklenicích, osvětlení, praní ubrusů, denní tisk pro hosty atp., se dovídáme, že cena piva byla pevně stanovena („zdejší pivo“ 8° 1,80 Kč, 10° 1,90 Kč, 12° 2,60 Kč, zatímco plzeňské pivo 10° 2,80 Kč a 12° 3,20 Kč). Zdejší Úřad pro potírání lichvy zamítl žádost o zvýšení ceny piva o 20% se zdůvodněním, že mj. „v této zahradní restauraci není žádných novin a co se týká stolního prádla, nenachází se toto rovněž ve stavu příliš čistém… Uvážíme-li poměr této kalkulace, dojdeme k výsledku, že v podobném podniku měla by cena piva býti ještě snížena…“.
V květnu 1926 se historie tohoto hostince definitivně uzavřela. Český nacionalistický tisk neopomenul při té příležitosti dramaticky zdůraznit jeho někdejší spjatost s ostravskými Němci: „Restaurační budovy Nové střelnice v Mor. Ostravě počínají se bourati, aby učiněno bylo místo pro hlavní trakt nové radnice. Nová střelnice bývala za starého Rakouska sídlem německých střelců a bývala svědkem mnohého protičeského běsnění. Také obecní volby se tam konávaly. Sál Nové střelnice býval svědkem německých podvodů a znásilňování českého lidu, marně zápasícího o zastoupení na radnici, na které měl plné právo. Nyní tento sál zmizí stejně neslavně, jako zmizela umělá německá nadvláda v ostravských městech.“