Závodní hotel Vítkovice
Typická červeno-cihlová stavba (čp. 160) stojí v reprezentačním jádru Vítkovic po pravé straně radnice. Byla postaven po příchodu Paula Kupelwiesera do čela Vítkovických železáren, kdy v rámci výstavby tzv. Nových Vítkovic nahradila budovu starého hotelu v čp. 63 (resp. 94). Nový závodní hotel měl především poskytovat ubytování hostům a návštěvníkům města, zajišťovat stravování zaměstnanců železáren, zejména úředníků, pro zábavní účely zde byl vyhrazen dodnes zachovaný společenský sál.
Hotel byl v roce 1886 navršen architektem Hansem Ulrichem původně v půdorysu tvaru písmene“T“. Do náměstí byla situována čelní hotelová část, připojený společenský sál byl obrácen do přilehlého hotelového lesíku. Ještě v 19. století nabyl hotel přístavbami dnešní podoby.
Oproti většině vítkovických staveb je hotel zdobnější, fasáda je ze tří stran zavržena zaoblenými štíty, její malebnost doplňovaly vikýře a kovové doplňky, jako korouhve, ozdobné hroty, zdobné mříže v okéncích suterénu, stříška na konzolách nad vstupem (kromě mříží v oknech se žádný z těchto prvků nezachoval).
Pro pohodlí hostů byla určena nadzemní podlaží, suterén sloužil jako kuchyně a sklady. V přízemí pak byly čtyři jídelny, tři salonky, kulečníkový sál, herny, již zmíněný společenský sál a také fotokomora, v patře pak hotelové pokoje.
V lednu roku 1887 získalo vedení železáren koncesi pro ubytovávání cizích osob, podávání jídel, výčep piva, vína, prodej lihových nápojů v malém, podávání kávy, čaje apod. a provozování povolených her. Provoz byl zahájen hned po dostavbě 15. února 1887.
Hotel i licence byla poskytována nájemcům, jak bylo tehdy zvykem. Prvním pachtýřem byl Anton Moritz (do roku 1906), později se zde vystřídala celá řada vedoucích: 1906-1909 Anton Dworzak, 1909-1926 Josef Fiala, 1926-1935 František Nakel, 1935-1937 Karel Scherer, 1937-1939 Karel Kubina.
V době prvního velkého rozmachu sloužil hotel k pobavení návštěvníků Vítkovic: často se zde pořádaly pěvecké i instrumentální koncerty, hostovaly německé kočovné divadelní společnosti, např. v únoru 1891 společnost Maxmiliana Sonnenthala a v červnu téhož roku společnost Alfreda Freunda. Prostory hotelu byly pronajímány spolkům pro pořádání masopustních a tanečních plesů (Männerturnverein, D´Mürzthaler, Witkowitzer Männergesang-Verein a další).
Společenského využití se dostalo i hotelovému lesíku. Správa Vítkovických železáren jej také pronajímala k akcím různých spolků – např. DSV Witkowitz, místní skupiny Družiny válečných poškozenců, Spolku dobrovolných hasičů, Polskiego Zwišzku atd. -, i politickým stranám k pořádání letních zábav a slavností.
V letech 1928-1929 proběhlo stavební rozšíření hotelu a jeho spojení se sousední tělocvičnou, v přízemí vznikly nové dvě hostinské místnosti, nad nimi pak čtyři pokoje se dvěmi koupelnami.
V roce 1939 zažádalo vedení podniku o zařazení hotelu do „A“ skupiny ubytovacích zařízení, ale po podrobném přezkoumání a zjištění nedostatků (zejména provozních) byla udělena skupina „B“.
Po znárodnění v roce 1948 zůstal provoz hotelu zachován. Konala se zde řada akcí, jako pravidelné koncerty, ochotnická i profesionální divadelní představení, karnevaly, slavnosti odměňování pracovníků železáren apod. Na rozdíl od minulosti vše probíhalo v českém jazyce.
Hotel slouží kulturním účelům prakticky dodnes, i když v méně kompaktní podobě; působí tu více firem: cestovní kancelář, restaurace, výrobna klíčů.