Železářství Šafrata, Kostelní ul. č. p. 14

k.ú. Moravská Ostrava

Původně stával v místech objektu č.p. 14 pravděpodobně jednoduchý přízemní dům. Stavební vývoj tohoto objektu však můžeme nepřetržitě sledovat teprve od poloviny 19. století. V roce 1852 byla provedena přestavba stáje a kůlny na obytné místnosti. V té době dům patřil Josefu Lihotskému, který v něm o čtyři roky později zřídil obchodní místnost. Jeho syn Alois Lihotský provedl v roce 1857 další přestavbu koňské stáje na obytné místnosti.

V 60. letech minulého století se vlastníkem domu stal Josef Matuschczik, který mezi léty 1867 a 1875 rozšířil dům o jednopatrovou přístavbu v místech zbořené stáje. Nový majitel také zřídil v domě hostinec známý pod názvem „Zur Weintraube“ (U vinného hroznu). V poslední čtvrtině 19. století proběhla řada drobných stavebních úprav, ať už se jednalo o přestavbu zmíněného hostince (1882), adaptaci předsíně v obytné části domu (1895), či přestavbu chladírny na obytnou místnost (1899).

V roce 1912 se noví majitelé domu – manželé Paul a Amálie Bronnerovi – rozhodli pro rozšíření hostinské místnosti. V pozdějších letech si Paul Bronner opakovaně stěžoval u městského úřadu, že toalety umístěné v jeho hostinci používají i návštěvníci nedalekého kostela sv. Václava, a proto žádal, aby fekálie byly vyváženy na obecní náklady. Po dohodě obou stran byly záchodky uznány jako veřejné a jejich provoz byl hrazen z obecních prostředků až do 20. let., kdy byly zřízeny nové veřejné záchodky na Masarykově náměstí.

Po roce 1918 vlastnil dům s výčepní a hostinskou koncesí Siegfried Spitzer. Ten získal v roce 1922 povolení používat sál v prvním patře pro pořádání divadelních představení. Již roku 1924 se připomíná nový majitel Rupert Šafrata, obchodník železem, který přestavěl část hostince na obchodní místnosti. Hostinec však zůstal v domě i nadále, jeho provoz byl ukončen definitivně roku 1929, kdy Šafrata využil těchto prostor k rozšíření svého obchodu.

Dům č.p. 14 zůstal v dalších letech bez vážnějších změn. Na počátku 50. let se však začaly stále více projevovat negativní vlivy poddolování. Část domu byla v té době využívána jako obchod s domácími potřebami, část nadále sloužila k bytovým účelům. Při revizi technického stavu bylo zjištěno rozsáhlé poškození statiky i vnitřní instalace domu. Kromě plánu rozsáhlých oprav bylo vydáno také doporučení, aby byly „…význačnější trhliny … přelepeny papírovými páskami, a vedoucí prodejny bude denně kontrolovat, zda nenastal další pohyb v budově…“. Objekt i přes částečné opravy dále chátral a jeho technický stav se vlivem poklesu půdy zhoršoval. Proto byla roku 1960 nařízena demolice. Ještě v roce 1965 bylo až do odvolání rozhodnuto o dalším provizorním používání budovy.

Proluka, která zde vznikla, sloužila jako tržnice, v současné době je zde parkoviště